Co je fyziognomie
Lidská tvář byla a je předmětem bádání po tisíciletí. Nauka fyziognomie vznikla v antickém Řecku (cca 400 let př. n. l.), ale její počátky sahají až do starověké Číny a svého rozkvětu dosáhla v dobách Konfucia jako tzv. umění čtení z tváře siang-mien. Od Konfucia pochází i výrok, že dítě za svůj obličej nemůže, ale dospělý je už za svůj zevnějšek odpovědný. Fyziognomie se zabývá souvislostí morfologií lidského obličeje dané osoby a jejích charakterových vlastností. Přiřazování charakterových vlastností neznámým lidem na základě jejich fyzického vzhledu hraje důležitou roli v každodenním sociálním kontaktu přesto, že tento proces používáme spontánně a bez přemýšlení. Celkový fyzický vzhled a vzhled obličeje nese totiž bezprostřední informace o neznámem člověku. Obličej vypadá tak, jak ho příroda stvořila (pokud nebereme v úvahu úpravy obličeje od líčení až po plastickou operaci). Na základě obličeje si vytváříme představu o druhých, zaujímáme vůči nim postoje a v neposlední řadě se rozhodujeme, jak se k nim budeme chovat. Každý z nás má zkušenosti s vnímáním obličejů druhých a na tomto základě si odvozuje vědomě i nevědomě své interpretace a hodnocení.
Obličej se mění postupem let. Zatímco mladí lidé jsou hříčky přírody, hezcí staří lidé jsou umělecká díla. Kolem čtyřicátého roku života, období, kdy dochází k dovršení životní moudrosti, péče o duši na našem obličeji vykoná mnohé. Vzhled našeho obličeje v průběhu života ovlivňují „prožívané emoce“, způsob našeho přemýšlení, chování a komunikace během něj. Lidskou tvář můžeme v podstatě přirovnat k listu vlastního životopisu.